Stavební povolení

Ano, podařilo se nám oficilálně postavit ostrovní (off-grid) dům mimo veškeré inženýrské sítě na krásném místě uprostřed ničeho. Logicky tedy nyní téměř každý den dostáváme emaily, abychom poradili, jak stejné věci dosáhnout jinde. To ale není nebyl náš záměr. Český soběstačný dům NEvznikl proto, aby utrhl lavinu staveb ve volné krajině nebo aby stanovil nějaký ověřený návod, jak toho dosáhnout. Projekt Český soběstačný dům vznikl jako laboratoř/technologický extrém, který má pomáhat rozšiřovat myšlenku zdrojové decentralizace, částečné energetické soběstačnosti a přicházet s inovacemi. A přesně to i dělá. Projekt má také budit fantazii a iniciovat posun k čistšímu provozu ve všech druzích staveb, primárně těch už postavených a napojených na inženýrské sítě. Skutečné kouzlo námi postaveného Českého soběstačného domu je uvnitř jeho technické místnosti, samotná architektonická forma domu je pro nás vlastně druhotná. Žádný další dům už nikdy stavět nebudeme (to slibujeme) a o ten postavený se již nyní maximálně a zdarma dělíme s širokou veřejností, včetně znalostí cestou nabraných. Ostatně proto jste sem pravděpodobně dorazili i právě Vy. To, že se nám Český soběstačný dům povedlo postavit na samotě u lesa je spíše nějaká shoda okolností než um či strategická zdatnost při vyjednávání s úřady. O tom pojednává zbytek tohoto článku ↓.

Tato fotka ↑ ilustruje množství stavební a technické dokumentace, kterou jsme museli vyprodukovat, aby se to celé povedlo a my mohli skutečně začít stavět náš off-grid dům. Cesta k získání úředního souhlasu s ohlášením stavby trvala celé čtyři roky. Běhal kolem toho hlavně náš Pavel Podruh a toto je jeho popis událostí: "Musel jsem neustále sportovat a upouštět stres. Kdokoliv se snaží o něco neobvyklého ví, že musí počítat s obrovskou, neustálou nejistotou. Každý den z těch čtyř let to mohlo skončit kolapsem celého našeho projektu, do kterého jsem vložil veškeré své peníze a úspory. Nebyl plán B. Chvílemi se dost špatně spalo a bolel žaludek, ale dopadlo to dobře. Ne vždy to tak musí být. Jsem vděčný, že se to povedlo a že jsem celým povolovacím procesem prošel bez úhony a bez jediného morálního ústupku vůči svým zásadám. Dům stojí na čistých základech a to pro mě bylo strašně důležité." 

Nevytvořili jsme replikovatelný návod, „jak na úřady“, nenašli jsme žádnou kličku a nikdy jsme to neměli v plánu. Úředníky respektujeme, i když je to s nimi někdy těžké. Kdo zde tedy hledá díru v systému, tak jí nenajde a může rovnou přestat číst. Přestat číst může i kdokoliv, kdo plánuje postavit svou stavbu, maringotku nebo třeba tiny house načerno - s takovým postupem nesouhlasíme, protože černá stavba je ve své pravé podstatě lež, nečistý záměr a základ. I když mnohdy s úřady a jejich nesmyslnými postupy nesouhlasíme, je potřeba dosahovat svých cílů rovně a správně, žijeme v jedné sdílené společnosti. Jediné, co můžeme, je pravdivě popsat administrativní proces povolování Českého soběstačného domu mimo sítě, který jsme zažili na vlastní kůži a s nímž jsme do té doby neměli vůbec žádné zkušenosti. Byli jsme tak naprostí začátečníci jak ve stavbě domů, tak v jejich úředním povolování. Vybrali jsme si masochisticky rovnou napoprvé dost velký oříšek. Pro zjednodušení bude zbytek tohoto článku psán v první osobě, protože celý povolovací proces měl na starosti, Pavel Podruh a tak dává smysl, aby to popsal přímo on:

1. Naprostou shodou okolností jsem v elektronické dražbě za 220.000 Kč koupil pozemek, který byl tehdy vedený jako ostatní plocha, nezastavitelný, 4000m². Byla to naprostá střelba naslepo, kus pole a lesa v údolí Hodslavského potoka, semtam ruiny starých stavební, která tu kdysi bývala. Zamiloval jsem se do divokosti toho místa.

2. Vyhlásili jsme na tento pozemek studentskou architektonickou soutěž s názvem Český soběstačný dům se zadáním domu, který není napojen na inženýrské sítě a čekali na výsledky. Tou dobou jsme zadání soutěže neomezovali žádnými legislativními omezeními a nechali studentům naprosto volnou ruku v tom, jak ke konceptu domu přistoupí.

3. Mezitím jsem jako mraveneček sbíral pravděpodobná omezení, která nás při tvorbě reálného návrhu domu mohou čekat. Primárně se jednalo o doporučení odboru Životního prostředí v Českém Krumlově k souladu s tzv. Architektonickou rukovětí Šumava (i přesto, že se oficiálně na Šumavě dům nenachází, ani v žádném NP či CHKO), podmínky odstupu domu od lesa a sousedních pozemků, podmínky na přístupovou komunikaci a řešení vody/odpadů. Toto hrálo v budoucnu naprosto klíčovou roli a je strašně dobře, že jsem tuto přípravu nepodcenil. 

4. Všechny takto posbírané podmínky jsem předal vítěznému architektovi naší soutěže Vojtěchu Lichému. Ten vytvořil komplexní studii finální podoby domu, kde jsme se naštěstí dokázali se všemi zmíněnými podmínkami vypořádat. Kdybychom to nedokázali, končil by zřejmě příběh zde.

5. Až s tímto návrhem jsem se poprvé oficiálně vydal na úřady, aniž bych věděl, že je takový postup správný a reálně jsem ani netušil, zda mě hned rovnou nevyhodí. Mohlo se tak klidně stát a my bychom celou studii vyhodili do koše. První krok tak bylo zjistit, zda by obec Vyšší Brod, pod kterou náš pozemek spadá, byla ochotna vůbec přemýšlet o tom, že by náš pozemek včlenila do nově vznikajícího územního plánu jako stavební a postavila se tak za vznik Českého soběstačného domu.

6. Připravil jsem si naprosto pravdivou a upřímnou prezentaci, kde jsem se osobně představil, popsal vznik studie, studentskou soutěž a náš záměr s pozemkem/domem. S prezentací vytištěnou pro každého zastupitele zvlášť jsem vyrazil na nejbližší zasedání zastupitelstva Vyššího Brodu.

7. Těch prezentací proběhlo nakonec více a výsledkem bylo jednomyslné rozhodnutí zastupitelstva, že náš záměr skutečně můžeme s podporou Vyššího Brodu poskytnout ke zvážení a případnému zapracování všem úřadům, které se vyjadřovaly k novému územnímu plánu.

8. Hlavním hráčem pro náš úspěch v územním plánování byl Odbor životního prostředí v Českém Krumlově, který se vyjádřil kladně a náš záměr byl podpořen, včetně kladného stanoviska SEA. Dodnes nevím, čím jsme si to vlastně zasloužili. Určitě ale vím, že v tom nebyl žádný trik, manipulace nebo nějaká zákulisní hra. Prostě se to stalo a přisuzuju to buď náhodě, shodě okolností, štěstí a nebo tomu, že nám, domu a celému projektu lidé jednoduše uvěřili. Myslím, že tak nějak to bylo, ale zase, mohlo to dopadnou úplně naopak a já bych si dneska lámal hlavu proč.

9. Do územního plánu Vyššího Brodu byl tak náš pozemek nově zaveden jako stavební s konkrétně vydefinovaným záměrem dle naší studie, tzn. nic jiného by se tam postavit nesmělo. Dokonce myslím, že vznikla úplně poprvé v ČR v územním plánu takto oficiálně pojmenovaná, nová kategorie zástavby, konkrétně: Rodinný dům – ostrovní. Když zastupitelstvo Vyššího Brodu odhlasovalo celý nový územní plán, jel jsem si koupit krabičku cigaret a vykouřil jich asi pět, i když nejsem kuřák. To jsem ještě netušil, že to byla jen první půlka této administrativní práce.

10. K vydání stavebního povolení, respektive v našem případě k souhlasu s ohlášením stavebního záměru, bylo ještě nutné oběhat všechny dotčené úřady s již finalizovanou stavební dokumentací domu. To znamená, že architekt Vojta Lichý vzal tu původní architektonickou studii a rozpracoval jí do posledního šroubku a detailu. S touto verzí jsem chodil a podával jednu žádost o vyjádření za druhou. Někdy se to stihlo v zákonem dané lhůtě, někdy ne, někdy se jeden úředník nevyjádřil, protože potřeboval vyjádření toho předchozího, který měl třeba zrovna skluz nebo dlouhou dovolenou. Toto už byla taková spíše otrocká, odevzdaná práce, kdy jsem jen vlastně pořád někoho otravoval a prosil, žadonil, klopil oči a bez protestování poslouchal na slovo. To je realita a je zbytečné to nějak přikrášlovat. Nicméně ten proces byl fér a nikdo mi neházel vyloženě klacky pod nohy (respektive nevím o tom) a za to všem zúčastněným moc děkuji.

11. Samotnou kategorií, na které jsem pracoval zároveň s povolováním domu, byla přístupová účelová komunikace, která je 1,2 km dlouhá. Její různě velké části patřily původně asi 20 různým majitelům a domluva s Vyšším Brodem byla taková, že mi dovolí stavět dům jen a pouze, pokud osobně zajistím převod celé té cesty na obec za 1 Kč a následně pomohl s jejím zpevněním. Projezdil jsem celou republiku, abych vyhledal všech těch 20 majitelů malých štráfků pozemků, ze kterých se cesta skládala. Samozřejmě ta jednání byla často fakt náročná, potřeboval jsem od někoho třeba jen 3 m2, bez kterých bych se ale neobešel a kdybych je nezískal, nekonalo by se vůbec nic a zase by všechno putovalo do koše. Byl jsem tak trochu zoufalý vyjednavač, bez alternativ. Zase to asi nějakým štěstím dopadlo dobře a já cestu skutečně po dvou letech nervů majetkově zkompletoval a převedl na obec Vyšší Brod za 1 Kč.

12. Tady se zastavím s jedním příběhem neodůvodnitelného příkoří, které se mi za ty čtyři roky administrativních příprav povolení stavby stalo. Takových "drobností" bylo více, včetně (samozřejmě mnou odmítnutých) žádostí o úplatek, ale řekněme, že toto je pro ilustraci jedna za všechny, pro představu. Nebudu jmenovat a vlastně už jen tím, že to píšu riskuji, že se mi to nějak někde odplatou vrátí, ale člověk musí říkat pravdu, jinak to prostě nejde. Tak vzhůru do toho: Z cesty už mi na Vyšší Brod chyběl převést jen poslední malinký kus pozemku, takový špunt, na kterém to ale všechno stálo. Pozemek patřil Státnímu pozemkovému úřadu. Už při vstupu do kanceláře na Státním pozemkovém úřadu v Českém Krumlově bylo jasné, že nejsem pánovi vůbec sympatický. Dodnes vůbec nevím proč, nikdy jsme se s daným člověkem dříve nepotkali. Velice úctivě jsem ho požádal o pomoc a radu, jak převod „špuntu“ na obec zprocesovat. Ostatně byla to situace, kdy by jedna státní instituce převáděla pozemek jiné státní instituci. Odpovědí mi bylo, že to lze, ale že jeden způsob trvá pět let a druhý způsob šest let. „Který si vyberete pane Podruhu?“ Asi si dokážete představit, jak se pode mnou začala propadat židle a opravdu se mi fyzicky udělalo špatně. Úředník, pan K, jak mu můžeme říkat, viděl, že mu nemohu uvěřit a tak se rozhodl zavolat svému kolegovi s tím, že ho dá na hlasitý odposlech mobilu, abych to měl potvrzené ze dvou zdrojů. JENŽE, daný kolega přeslechl, že je na hlasitý odposlech, a tak se s panem K bavil, jakoby se nechumelilo. Kolega pana K ve zkratce řekl: „Co blbneš prosím tě K, vždyť to děláme běžně tak a tak a je to do měsíce hotový. Sám jsi to dělal tisíckrát.“ A tak jsem poděkoval, odešel a udělal to přesně tak, jak mi omylem poradil kolega pana K, který nedopatřením nevěděl, že ho slyším. Je dost možné, že bych se to jinak nikdy nedozvěděl a dům se nikdy díky panu K nepostavil. Dnes už se na něj nezlobím, tehdy ale hodně. Stále sice nevím, jaká byla jeho motivace, ale pokud snad náhodou tento článek čte, chtěl bych moc poděkovat za lekci, budu si ji do smrti pamatovat. A pane K, jste kdykoliv zván k nám do Českého soběsatčného domu a to skutečně nemyslím nijak cynicky ani ironicky. Lidi si musí odpouštět, třeba jste měl jen špatný den.

13. Tím byla cesta vyřešena a já postupně sbíral kladná razítka na dům jako hokejové kartičky. Řadil jsem si je za sebe do šanonu, až nakonec přišel finální souhlas s ohlášením stavby od stavebního úřadu ve Vyšším Brodě. Na ten den nikdy nezapomenu a shodou okolností u toho zrovna byl štáb z pořadu 168 hodin na České televizi, tak je ten moment zaznamenaný. Mrkněte, pokud máte chvilku.

Jak jsem předeslal, nedal jsem Vám žádný návod. Byly to prostě čtyři roky strašně nepříjemné nejistoty, kdy jsem to chtěl tisíckrát vzdát. Znovu už bych to zažít nechtěl, to je pravda. Dalo mi to ale mnoho, další vhled do lidských duší, naučil jsem se víc pracovat se svou (ne)trpělivostí, egem. Dodneška mě ale pořád ještě trochu rozbolí žaludek, když si na ty čtyři roky vzpomenu.

Na závěr, jste-li snad zaměstnancem úřadu, který se jakkoliv na povolení Českého soběstačného domu podílel, a máte pocit, že jsem zapomněl uvést nějakou důležitou informaci, nebo naopak, že je nějaká informace nepřesná, prosím zkontaktujte mě, nejsem neomylný, rád cokoliv doplním.

Pavel Podruh

Pro zajímavost, zrovna rok povoloval přístupovou cestu.

No a ten příběh je takovej, že já jako privátní člověk chci státu zaplatit z budování cesty, jo, já po něm nic nechci, po nikom nechci ani korunu, jenom jako říkám, já to tady, jo, je to městská cesta prostě úplně v dezolátním stavu, vnímáte vedeno jako účelovou cestu, to znamená, vy mu jako musíte podle zákona dodržovat nějakou její kvalitu, aby byla jedna, není.

Respektive jako s traktorem, když chceš, nebo opravdu, že běžný vozidlo.

Opravdu dramaticky a říkám, tak já to teda zaplatím, uděláme nějakej základní jako kufr, třiceticentimetrov, celý to obstarám a i tak prostě to trvalo co dva.

Roky, tak je to dlouhý ta cesta, no, kilometr a půl. Takže všechny úspory jako to je velká investice.

Takže, takže jste i tak dva roky. Prostě jsem mi vyběhával razítka jako u systému, chceš něco vlastně jako na své náklady? Stejně vlastně nikde nemáš, nikdo žádnýnej ten úředník neřekne, no, pojďte, vy jste do pretiska, tobě, vám pomůžete nebo poradíme. Já jako nechtěl nic jako nějak obejít, ale stejně jako potkášho úředníka, potkáš špatnýho úředníka a ty špatný se vyznačujou tím, že ti říkají jako nekompletní příběh, že ti řeknou nějaký informace, aby řekl.

Aby jako byli z obliga.

Unknown speaker 2 

Že ti podali.

Unknown speaker 1 

Ti podali nějakou informaci, ale zapomenou často jako na půlku nebo na nějakou jako důležitou další věc, kterou prostě ty musíš páát, jo, a nevím, jaký je důvod, ale to se mi stává jako velmi často, vždycky ještě musím jako strachat, aby na to přišel. Teď my děláme hodně pro státní.

Zpět na rozcestník sekcí s kompletními informacemi 
o Českém soběstačném domě