Koronavirus přinesl renesanci skromnosti a soběstačnosti. Mění priority našeho myšlení a to je možná dobře.

Koronavirus přinesl renesanci skromnosti a soběstačnosti. Mění priority našeho myšlení.


Ruku na srdce, všichni jsme si z pohodlnosti rychle zvykli na systém, ve kterém absolutně nepochybujeme o zajištění těch nejzákladnějších potřeb vody, elektřiny, potravin a dalších životních nutností. Buď to pro nás centrálně zajistí stát nebo nějaká velká nadstátní entita. My obyčejní lidé se tak v tomto systému můžeme (a vlastně se to po nás i chce) dle příjmových možností věnovat akumulaci zbytečností, respektive věcí, které k životu nutně nepotřebujeme a kterým říkáme bohatství. Od toho následně odvozujeme, jestli je někdo úspěšný nebo ne.

Někdo finančně tak tak utáhne zaplacení nájmu, vody, tepla, elektriky, jídla a chtěl by víc, jiný má víc a chtěl by ještě víc. Jedeme v tom v různé míře všichni, protože bydlet v salaši na horách s několika ovcemi je už pro drtivou většinu lidí pochopitelně pasé. Jako společnost jsme nejbohatší, co jsme kdy historicky byli. Máme prokazatelně v průměru všichni více, než skutečně potřebujeme. V tomto stavu nás najednou nějaký COVID-19 všechny zavřel právě do té metaforické salaše v horách. A hele, ona má něco do sebe. 


Foto: I uprostřed našich měst jsme teď trošku jako na samotě u lesa.

Skromnost is cool

Mávnutím kouzelného proutku docházíme doma myslím všichni ke kolektivnímu prozření. My totiž k tomu, abychom tvořili, pracovali, vychovávali děti, žili a byli šťastní opravdu nepotřebujeme zas tak moc. Za normálních okolností je naše pozornost odváděna k „třpytícím se věcem“, každý ať si dosadí ty své. Kup si, kup si. Jsme rozmazlení a když říkám jsme, říkám to samozřejmě včetně sebe. Teď ale není normální situace, většinu těch třpytek nemůžeme nebo nemáme chuť konzumovat. Víc než kdy jindy se tak právě nyní ukazuje, jak je ten náš luxus zbytný. V pohodě se bez něj obejdeme. Věřím, že přichází doba, kdy se koncept bohatství bude měnit. 

Jeden příklad za všechny. Dává pořád smysl snít o luxusní vile, bazénu a třech autech v garáži? Vždyť všechny tyto věci si můžeme jednou za čas na chvilku pronajmout - hotelů a penzionů je u nás dost a zahraničních turistů výhledově mnohem méně, tak proč to všechno vlastnit a starat se o to. Být skromný majetkem je nově cool, rozhodně to není ostuda ani důkaz neúspěchu. Skromnost se nehoní za dalším zbytečným fyzickým majetkem a má více času na děti, na mámu, na přátele. A jestli nám koronavirus něco ukázal, pak je to fakt, že pravé bohatství opravdu leží v možnosti investovat čas do svých nejbližších. Buďte hrdí na svou skromnost a je jedno, jestli je z nutnosti nebo z vlastní volby. Vím také na sto procent, že skromnost rozhodně není nedostatek ambice posouvat věci dopředu, inovovat. Akorát skvěle filtruje čemu věnovat pozornost a energii.


Tak čistý vzduch nad Evropou dlouho nebyl. Snímky Evropské kosmické agentury ukazují, jak oproti loňskému březnu klesly hodnoty oxidu dusičitého, který produkují především průmyslové závody a motorová vozidla. Podobné obrázky lze najít ke státům celého světa. To se stane, když přestaneme řešit třpytky. Zdroj: ESA, foto: Česká televize

Pyramida priorit

Bez druhého auta v garáži se žít rozhodně dá, ale bez tekoucí vody, fungující elektriky a potravin v regálech dnes už ani náhodou. Všimli jste si také, jak často se najednou v posledním měsíci začalo skloňovat slovo závislost a jeho jednovaječné dvojče soběstačnost? Princip soběstačnosti se nyní znovu dostává do lidského mainstreamu. Z toho přírodního mainstreamu ale nikdy nezmizel a nezmizí. Je jeho základem. Pravda je taková, že téměř všichni v zajištění svých páteřních zdrojů slepě důvěřujeme někomu jinému, někomu výše. Teď v karanténě je to krystalicky evidentní, nemáme tolik toho rozptýlení. 

Nad těmi nejzákladnějšími zdroji nemáme žádnou kontrolu a valná většina z nás to vůbec neřeší. Na rozdíl od těch třpytek. Víme často i ty nejmenší detaily o fungování našich iPhonů, ale víte třeba, kolik Vás stojí 1kWh elektrické energie a kolik se na její výrobu spálí uhlí? Víte odkud a jak se k Vám dostane ta čisťoučká voda, kterou bereme jako samozřejmost a jakou reálnou hodnotu má 1 její litr? Víte, odkud pochází jídlo, které jíte a jakou cestou projde?


V České republice se v úhrnu za celý rok vyrobí téměř 50 procent veškeré elektrické energie z uhlí. Každá česká domácnost tak za rok spotřebuje v průměru 1,3 tuny uhlí z centrálních zdrojů, ani o tom neví. Zdroj: Energetický regulační úřad, foto: Česká televize

Soběstačnost, kreativita a sdílení

Co je moc velké a centralizované přirozeně ztrácí flexibilitu, dynamiku, kvalitu, nedokáže rychle reagovat, což je průvodním jevem takřka každého státu, ale i většiny velkých firem. Pokud do těchto rukou vkládáte své nejdůležitější zdroje, promítněte si zpětně třeba jaké veletoče jsme v posledních dnech zažili se státními dodávkami roušek. Lidi řekli, když ty státe nejsi schopný dodat, dodáme my - obratem. Vrátili jsme se rázem k přirozenosti, tedy zařídit si to co nutně potřebujeme po své ose, soběstačně. Pokrývat alespoň část svých základních potřeb svépomocí nebo spoluprací a nespoléhat storpocentně na centrální akceschopnost prostě dává smysl. Navíc ten pocit je k nezaplacení. 

Jestli jste si tedy kdy chtěli založit zahrádku (třeba i na balkóně) teď je ta správná chvíle. Pokud opravdu nemáte kde, v obchodech jsou tuny českých rajčat, jablek, okurek, všeho. Kupujte to, podporujte české dodavatele, producenty. Pokud už dlouho uvažujete o vlastní solární elektrárně s baterkou, teď se do toho opřete a přebytky můžete sdílet s ostatními. Pokud máte byt, domluvte se se sousedy a pár panelů na střechu jde realizovat téměř všude, o náklady se podělíte. Jestli ještě nesbíráte dešťovku, šup tam s nádrží. Instalace úsporných perlátorů je také za hubičku. Pokud nebudete moct jet letos do Chorvatska nebo letět na Bali, no tak holt můžete konečně na kole projet republiku a spát třeba pod širákem, když na to přijde. A tak dále. Vrozenou přirozeností soběstačného nastavení mysli je šetrnost, účelnost a kreativita, to se nám teď bude myslím hodit. Místo třpytek.


Vlastní výrobou elektřiny nepomáháte jen sobě. Stejně jako jsou propojené třeba rybníky, je třeba mít propojená společenství i energetické sítě. V případě potíží se tak mohou i díky rozmístěné akumulaci jednotlivé části sítě vyrovnávat a navzájem si pomáhat. Jedna ta tečka můžete být třeba právě Vy.

Hlavu vzhůru, nohy na zem

Aktuální stop-stav je obrovskou příležitostí, jak svým majetkovým uskromněním získat více času a zesoběstačnit naše domácnosti, sebe, naše město, region, stát i ekonomiku. Podpořme to vlastními činy, vlastními penězi (či touhou po jejich ušetření). Kde je dostatečná poptávka je i nabídka. V důsledku tímto přístupem můžeme každý trochu přispět. Taková poptávka vytvoří spoustu nových pracovních míst a zároveň podpoří dosud přehlížené segmenty. Potřeba (oproti regulaci a nařízením), ta přináší změnu okamžitě. Navíc to celý svět trochu zpomalí a to je možná přesně to, co příroda nutně potřebuje, bez velkých řečí o ekologii. Řekla si o to sama, asi bychom měli naslouchat. V neposlední řadě společnost zase získá hrdiny, lidi kteří nasazují krk, aby se o nás v této době starali. Sestřičky, doktoři a doktorky, lidi na přepážkách v obchodech, na poštách, hasiči, vojáci a spousta dalších. To je taky moc dobře a velké díky jim všem. Vyhlížím renesanci soběstačnosti, skromnosti a kreativity.


Autor článku: Pavel Podruh
zakladatel projektu Český soběstačný dům a iBatt.energy


Další články:
Jak jsem skončil v korporaci, začal dělat „ekologii“ a zjistil, že ekologie neexistuje
Stavíme malý, pokorný dům, který není napojen na žádné inženýrské sítě. Tohle je náš příběh
Jak stavíme dům bez sítí a jaké technologie používáme.


 

Neustále se děje něco zajímavého!
Přihlašte se k odběru novinek a budete vždy v obraze.